PRÁVNÍ STAV

V dubnu 1999 sestavila Rada Evropské unie směrnici upravující normy kvality ovzduší s cílem chránit zdraví osob a životní prostředí. Dánská vláda transponovala tuto směrnici EU do vnitrostátního právního řádu zákonnou vyhláškou o cílech a limitech úrovně některých látek znečišťujících ovzduší. Směrnice nastavuje limitní hodnoty koncentrace znečišťujících látek, aby byla zachována kvalita ovzduší. Podobným způsobem byla nastavena limitní hodnota pro prachové částice na 50 mikrogramů na metr krychlový vzduchu, která může být překročena maximálně 35 dní v roce. Průměrná roční hodnota pro oxid dusičitý byla nastavena na 40 µg/m3. Směrnice EU zavazuje města a obce k sestavení akčních plánů kontroly znečištění ovzduší. Dánské ministerstvo životního prostředí připravilo v roce 2012 technické plány, podle kterých mělo být zajištěno dodržování limitů NO2 (hodnoty PM jsou dodržovány), ale dánské ministerstvo financí se rozhodlo plány neschválit. Některá opatření zaměřená na snížení emisí s PM z dopravy byla však zavedena už dříve.

Těžká užitková vozidla s dieselovými motory byla odpovědná přibližně za polovinu emisí škodlivých částic v největších dánských městech. S cílem řešit tento problém přijal dánský parlament v roce 2006 zákon, který čtyřem největším městům Dánska povolil zavedení nízkoemisních zón. Tyto nízkoemisní zóny (LEZ) se vztahují na kamiony a autobusy s hmotností nad 3 500 kg. Užitková vozidla musí buď splňovat normu Euro 4 (nebo novější) nebo v nich musí být dodatečně nainstalován filtr pevných částic. Užitková vozidla musí mít na čelním skle nálepku nízkoemisní zóny. Nízkoemisní zóny byly zavedeny v Kodani (vč. Frederiksbergu), Aarhusu, Odense a Aalborgu.

V případě, že limity nejsou splněny z důvodu nedostatečné regulace nebo nedostatečných opatření, občané si mohou zavedení takových opatření vynutit právní cestou. Pokud město nebo obec nepodnikne kroky, díky nimž by se situace v přiměřeném období pravděpodobně zlepšila, mohou se postižené osoby soudit s úřadem, který je za vytvoření tohoto plánu odpovědný. Každý, kdo většinu času žije nebo pracuje ve znečištěném prostředí, může podniknout právní kroky. To se týká nejen místních obyvatel, ale také například lékařů v ordinacích umístěných u silnic s hustým provozem, učitelů ve školkách nebo rodičů jednajících za děti v případě, že je školka v místě s vysokým výskytem prachových částic nebo NO2.