Soudní spory a rozhodnutí

1. OBČANSKOPRÁVNÍ VĚC WABL VS. RAKOUSKÁ REPUBLIKA A ŠTÝRSKO

V březnu 2005 zaslal obyvatel Štýrského Hradce žádost o deklaratorní rozhodnutí, podle něhož by vznikla odpovědnost pro případ budoucího poškození zdraví. Důvodem je přetrvávající překračování limitů a odmítavý postoj politiků k zavádění účinných opatření. Soudní případ byl v první instanci zamítnut, následně však schválen Vrchním soudem. Nejvyšší soud obrátil pravidlo, že při uplatňování nároku plynoucího z porušení ochranného práva (v tomto případě zákon o kontrole imisí) je žalovaný povinen prokázat, že zákon dodržel. I ve druhém procesu v roce 2008 byl žalobce vzhledem k tomuto vysokému důkaznímu břemenu neúspěšný.

2. SPRÁVNÍ VĚC KUNA VS. ZEMĚ/ZEMSKÝ HEJTMAN DOLNÍCH RAKOUS

V říjnu 2008 podal místní obyvatel žádost o zavedení opatření zaměřených na dodržování limitů v Dolních Rakousech. Místní vláda uvedla, že rakouské právo nezaručuje individuální právo na čistý vzduch.  Správní soud stížnost zamítl, protože stěžovatele se opatření, která požaduje, musí přímo dotýkat, tedy souviset s místem jeho bydlení a/nebo práce.

3. SPRÁVNÍ VĚC HOFFMANN VS. ZEMĚ/ZEMSKÝ HEJTMAN ŠTÝRSKA

Dne 1. března 2013 podal obyvatel Štýrského Hradce „žádost o zavedení povinných dopravních opatření zaměřených na dodržování emisních limitů prachových částic ve Štýrském Hradci“ adresovanou zemskému hejtmanovi Franzi Vovesovi a členovi místní vlády Gerhardu Kurzmannovi. Požaduje opatření, např. zavedení nízkoemisní zóny (NEZ) nebo denní zákazy vjezdu. Limitní hodnoty PM10 jsou ve Štýrském Hradci překračovány už více než deset let. Politici měli šest měsíců na revizi stávajícího zákona o čistém ovzduší a implementaci příslušných opatření. Prohlásili, že nová Směrnice o kvalitě ovzduší nezaručuje individuální právo na čistý vzduch a že případ Janecek nelze aplikovat. Nejbližší měřicí stanice navíc udávají hodnoty překračující limit způsobené stavebními pracemi, které probíhají v létě. Správní soud stížnost v červnu 2014 zamítl jako neopodstatněnou. Nejvyšší správní soud toto zamítnutí dne 28. května 2015 zrušil jako neopodstatněné. Soud vysvětlil své stanovisko, že v případě porušování limitů mají členské státy povinnost jednat. Postižení občané mohou od příslušných úřadů požadovat vytvoření plánů kvality ovzduší, pokud nejsou dohodnuté odklady. Tyto tři požadavky byly opodstatněné, když správní soud v tomto případu rozhodl. Reakce Nejvyššího správního soudu a zemského hejtmana byla tak pomalá, že postižení občané museli v červnu 2016 podat stížnost na průtahy u Místního správního soudu ve Štýrsku. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno na konci září 2016. Zemský hejtman uznal právo občanů požadovat opatření k zajištění čistého ovzduší. Odmítl však požadavek nízkoemisní zóny a dalších opatření k zajištění kvality ovzduší s odkazem na dobré hodnoty PM10 v roce 2014. Zároveň uvedl, že program ochrany životního prostředí podle § 9a zákona o kontrole imisí bude přepracován. V říjnu 2016 podala postižená rodina stížnost u Krajského správního soudu.

4. SPRÁVNÍ VĚC PROTI SALZBURGU

Rakouské organizace zaměřené na životní prostředí ÖKOBÜRO, Greenpeace, GLOBAL 2000, VCÖ und ÄrztInnen für eine gesunde Umwelt podaly dne 8. dubna 2014 „žádost o zavedení povinných opatření zaměřených na dodržování limitů imisí oxidu dusičitého“ proti Salzburgu. V Salzburgu jsou v důsledku dopravy už mnoho let překračovány rakouské i evropské limity oxidu dusičitého. Tyto právní kroky jsou velmi důležité, protože rakouská vláda nesplnila svou povinnost transpozice práva občanů a nevládních organizací na žalobu. Předchozí snahy postižených občanů o uplatnění jejich práva na žalobu byly při poukazování na tuto zásadní situaci po rozhodnutí ESD z roku 2008 neúspěšné. Právo nevládních organizací podat žalobu vyplývá z Aarhuské úmluvy a některých předchozích rozhodnutí. Členské státy jsou povinny toto právo zaručit, pokud je ohroženo dodržování práva EU. V Německu byl tento nedostatek při implementaci odstraněn minulý rok rozhodnutím Spolkového správního soudu.

5. FORMÁLNÍ VÝZVA

Formální výzvou ze dne 11. července 2014 zahájila Evropská komise proti Rakousku další řízení pro porušení práva v oblasti ochrany životního prostředí. Podle Aarhuské úmluvy, kterou Rakousko ratifikovalo dne 17. ledna 2005, musí mít občané a organizace zaměřené na ochranu životního prostředí volný přístup ke spravedlnosti v případech narušování životního prostředí ze strany státu i jednotlivců. Významné oblasti práva upravujícího ochranu životního prostředí, jako je ochrana přírody, vodohospodářská politika, politika v oblasti ovzduší a odpadové hospodářství, jsou harmonizovány evropským právem a zahrnují konkrétní povinnosti jednotlivých členských států. Dosud se podobná práva na účast a odvolání uplatňovala v environmentálních záležitostech pouze v procesech EIA nebo IPPC. Po stížnosti ze strany organizace Oekobuero rozhodl v roce 2012 Aarhuský výbor v Ženevě, že implementace článku 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy je stále otevřená. Toto bylo opětovně potvrzeno na Konferenci stran dne 30. června 2014. V případě, že rakouská vláda bude nadále pasivní, může dojít k soudnímu sporu u Evropského soudního dvora. 


Ein Projekt von
Partner: Deutsche Umwelthilfe
Partner: Frank Bold
Finanziert durch
Partner: Life

CS: Subscribe to our newsletter